Je všeobecně známo, že planeta Země trpí nedostatkem sladké vody. Stále se opakující dlouhé periody sucha zvyšují vodní deficit a způsobují vysychání půdy. Brázdil a kol., (2015) ve své knize Sucho v českých zemích: minulost, současnost a budoucnost předpovídají, že do roku 2050 se sníží vláhová bilance o zhruba 20%, což představuje o cca 100 l/m2 méně vody za rok.
Zásadní vliv na snižování sladké vody má i běžné/konvenční pěstování. Ročně se do zemědělské půdy vyzalévají tisíce litrů vody, ze kterých plodina využije jen pár procent. Většina vody se ke kořenům rostlin vůbec nedostane, kvůli silně utužené půdě se většina vody vypaří nebo steče do nejbližšího potoka.
Tento problém velmi jednoduše řeší hydroponické pěstování. V hydroponii používáme tzv. uzavřené hydroponické systémy, které nespotřebovanou vodu od rostlin odvedou zpět do zásobního tanku, odkud může být znovu použita. Díky tomu nedochází k plýtvání. Navíc je voda dodávána přímo ke kořenům rostlin, takže mají nejlepší podmínky pro její nasáknutí.
Rozdílu ve spotřebě vody v hydroponii a v běžném polním pěstování se věnovala řada výzkumů. Halden a kol. (2015) poměřovali spotřebu vody u hlávkového salátu. Na základě jejich výzkumu došli k závěru, že salát pěstovaný v hydroponii měl 13x nižší spotřebu vody než běžně pěstovaný. Konkrétně spotřeboval hydroponicky pěstovaný salát pouze 20 l/kg vody za rok, naproti tomu u pěstování v půdě bylo potřeba pro vypěstování jednoho kila salátu 250 l vody za rok viz graf.