V posledních letech se stále více rozrůstá trend celoročního pěstování plodin v hydroponických sklenících. Díky tomu si můžeme dopřávat teplomilnou zeleninu i v měsících, kdy venku mrzne a sněží. Ve velkém se tak pěstují rajčata, okurky, papriky nebo jahody po celém světě.
Abychom mohli celoročně pěstovat, musíme hlídat řadu důležitých parametrů vnitřní atmosféry pěstebního prostoru. Mezi nejdůležitější patří teplo, světlo, vlhkost, zálivka a oxid uhličitý. Správnou úpravou těchto parametrů můžeme upravovat různé vegetační fáze rostlin prakticky lusknutím prstu. Díky tomu můžeme např. sklízet sladké jahody v lednu, celoročně pěstovat rajčata nebo si dopřávat čerstvý hlávkový salát každý měsíc. Rostlinám je totiž jedno, jestli je červen nebo prosinec, řídí se hlavně podle teplot a množství světla. V dnešní době lze již zakoupit řadu automatických kontrolerů, které mohou požadované hodnoty hlídat za vás a v případě problému upraví vše do optima. Většinou jsou propojeny pomocí internetu s chytrými telefony, takže můžete vaše rostliny hlídat z pohodlí domova.
Teplota a záření jsou nejdůležitějšími vnějšími faktory, které růst a vývoj rostlin ovlivňují (Procházka, 1998). Důvodem je fakt, že oba tyto faktory mají výrazný vliv na fotosyntézu rostlin (Klemš, 2016). Je důležité udržovat v pěstebních prostorech optimální teplotu pro fotosyntézu, která se u většiny rostlin pohybuje v rozmezí 15-25 °C. Při těchto teplotách dosahuje totiž rostlina nevyšších přírůstků. Pro vytápění krytých prostor se nejčastěji využívá teplovodní vytápění, a to zejména kvůli tomu, že voda má vysokou tepelnou kapacitu. Jednou z dalších možností je vytápění pomocí plynových hořáků. Tyto hořáky mají jednu nepopiratelnou výhodu, kterou je vznik CO2 při spalování plynu. Takto vzniklý oxid uhličitý využijí rostliny v procesu fotosyntézy (Haš, 1997).
V případě, že chceme efektivně pěstovat po celý rok, přirozené světelné záření nám stačit nebude. Abychom zachovali množství a kvalitu produkce, musíme přisvětlovat pomocí alternativních zdrojů světla. I přisvětlování má ale své hranice. Je nutné striktně dodržovat pro rostlinu správný rytmus dne a noci (Lutz, 1985). Dříve byly hojně využívané halogenové nebo vysokotlaké sodíkové výbojky. Ty jsou ale z ekonomického hlediska nevýhodné a daleko lepší je instalace LED světel. Ty na rozdíl od běžných svítidel umožňují nastavit správné světelné spektrum i intenzitu osvětlení, navíc při jejich provozu nevzniká teplo, které by mohlo popálit rostliny. Dnes již víme, že rostliny nejlépe rostou (absorbují) pod červeným a modrým světelným spektrem viz obr. (Dieleman a kol., 2006).